Gabriel Loci

Uvítal je Benedikt Sauter, představený beuronského kláštera Emauzy v Praze, jediné české pobočky tohoto významného katolického řeholního hnutí. Beuroni představují odnož benediktinských mnichů, která vznikla ve 2. polovině 19. století v reakci na tvrdá sekularizační opatření Napoleona ve Francii a Bismarcka v Prusku. Benediktinští mniši tehdy odešli do okolních zemí a v roce 1861 se dva z nich vrátili do Německa s cílem obnovit klášterní život podle benediktinského hesla Ora et labora. Usídlili se v obci Beuron, která záhy dala název celému hnutí. Beuronští mniši kladli velký důraz na umělecké pojetí víry a pečlivě malovali své svaté i zdobili veškeré užitné i rituální předměty. V Čechách osídlili v roce 1880 klášter Emauzy a těšili se velké přízni Pražanů i mecenášů. Dokonce natolik, že kardinál Schwarzenberg pozval do Čech i jeptišky z beuronského kláštera Nonnberg, aby zde založily ženský řád.

Nápad zaujal hraběnku Gabrielu Sweerts-Sporck, která poskytla 1 milion zlatých na stavbu nového kláštera, který dostal jméno podle jejího patrona. Jako vhodné místo byl vybrán viniční svah nad Smíchovem, obcí blízko Prahy. Za čtyři roky (1888-1891) byl rozsáhlý objekt hotový, i když práce na výzdobě pokračovala až do první světové války. Její podoba vychází z belgického kláštera Maredsous, který se tehdy dokončoval. Na pražské stavbě se podíleli právě mniši z Belgie, Gislen Béthun a Hildebrand de Hemptinne, kteří do kláštera sv. Gabriela zakomponovali mnoho stejných prvků ze své předchozí stavby. Nejedná se čistě o beuronský styl, stavba je spíše kombinací novorománského a novogotického slohu. O to víc se beuronský kánon uplatnil ve vnitřní bohaté výzdobě. Dostatek movitých donátorů, resp. Donátorek, z řad šlechty zajistil velkorysé finanční prostředky na provoz i bohatou vnitřní výzdobu kostela i kláštera. Vytvořil ji malíř Peter Dezider z Lenz a podílely se na ní samy sestry pod dohledem mnichů z Emau a belgických architektů stavby.

Do kláštera se nastěhovalo 16 zakládajících řádových sester a postupně přibývaly další, především německé národnosti. Z celkem 134 sester jich bylo z německých šlechtických rodin žijících v Čechách jen pět, k české národnosti se přihlásily dvě. O mnohých se však nedaly dohledat podrobnější informace. Většinová německá příslušnost určila do velké míry odmítavý postoj okolí po první světové válce a rozhodnutí řádové abatyše areál v roce 1919 prodat Ministerstvu pošt a telegrafů a odejít se všemi sestrami do Bertholdsteinu. Za spíše symbolickou cenu si řád vymínil uchovat kostel Zvěstování Panny Marie otevřený pro veřejné bohoslužby. Ministerstvo v klášteře zřídilo Poštovní úřad šekový a posléze Poštovní spořitelnu., které zde měly do roku 1931 kanceláře i trezory cenin, po druhé světové válce Poštovní poukázková ústředna, v roce 1998 Ředitelství pošt a do roku 2012 zde fungovalo Poštovní muzeum.

Historický areál měl ale velké nároky na údržbu a potřebám České pošty už nevyhovoval, proto jej nabízela ve veřejných dražbách. V roce 2020 komplex koupila za 353 milionů korun společnost CIMEX Invest, která má s obnovou historických památek bohaté zkušenosti (například Poštovní Dvůr v Karlových Varech).